Georg Placzek: Čech, který stál u zrodu atomové bomby

Georg Placzek se uměl narodit

Georg Placzek se narodil 26. září 1905 v centru Brna, na dnešním náměstí Svobody č. 3. Pocházel z jedné z nejvýznamnějších židovských rodin počátku 20. století. Jeho rodina vlastnila textilní továrnu Skene a Co. v Alexovicích u Ivančic, kde si jich místní lidé nadmíru vážili. V roce 1922 byli Georgovi rodiče jmenováni čestnými občany „za lidumilnost, kterou projevovali vůči chudým lidem“. Georgův otec, Alfred, přispěl k zastavení násilného poněmčování Alexovic, matka Marianne se dobře starala o zaměstnance továrny a jejich děti si celé léto hrály s vesnickými kamarády.

Významnou roli v životě Georga Placzka hrál i jeho dědeček Baruch, který byl tehdy typickým příkladem renesančního člověka. Uznávaný moravský zemský rabín byl zároveň vášnivým amatérským přírodovědcem, básníkem a učitelem. Dopisoval si s Charlesem Darwinem o jeho evoluční teorii a přátelil s Gregorem Mendelem, na jehož botanické pokusy ve své zahradě po Mendelově smrti navázal. A tak pokud svého vnuka Georga k vědě přímo nepřivedl, zcela jistě ho alespoň inspiroval.

Na cestě k teorii fyziky

V letech 1918 až 1923 navštěvoval Georg Placzek Německé státní gymnázium v Brně, kde se jeho zájem o vědu prohloubil. Po maturitě pokračoval na univerzitě ve Vídni, kde v červenci 1928 obhájil dizertaci z oblasti elektrostatiky, složil doktorské zkoušky a poté se vydal do světa. Vedení rodinné továrny zanechal mladšímu bratrovi.

 

Extrémně jazykově nadaný Placzek byl od roku 1928 byl stážistou na univerzitách v Utrechtu, Lipsku, Göttingenu nebo v Římě. Nejzásadnější ale pro jeho práci byl pobyt v Institutu Nielse Bohra v Kodani, kde pracoval jako Bohrův asistent. Právě v Bohrově ústavu se seznámil téměř se všemi významnými fyziky předválečné Evropy.

Další kratší stáže, které byly zásadní pro jeho další kariéru, ale především které zásadně ovlivnily jeho politické smýšlení, absolvoval Placzek v 30. letech v Charkově u Lva Davidoviče Landaua. Společně napsali jednostránkový článek z termodynamiky, v němž vznikla rovnice známá jako Laudauův-Placzkův poměr.

Když na vlastní oči viděl situaci v Sovětském svazu, z levicově zaměřeného člověka se stal antikomunistou. Jak se brzy dozvíme, tato změna směru byla zásadní nejen pro Placzka, ale prakticky pro celý svět.

Útěk z Evropy

Georg Placzek dokázal vidět svět v širokých souvislostech, což zachránilo jeho život před druhou světovou válkou. Už od roku 1934 prorokoval, že Hitler vyvolá válku. Bohužel o tom nedokázal přesvědčit svou rodinu, a tak ji viděl naposled těsně před začátkem druhé světové války, kdy s ním odmítli odejít z Československa. Zachránit se podařilo jen jeho tehdy těhotnou švagrovou Edith Fritzovou.

Právě to je pravděpodobně jeden z důvodu, proč už Československo ve svém životě nikdy opět nenavštívil. S americkým občanstvím, které získal v roce 1945, by po druhé světové válce v Československu zřejmě ani nebyl vítán. Navíc by jako nositel nejvyšších amerických vědeckých tajemství svou rodnou zemi, která se přikláněla na Východ, možná ani navštívit nesměl.

Zásadní zlom v Plackově kariéře přineslo léto 1938. Společně s Victorem Weisskopfem strávil týden na ranči u svého přítele Roberta Oppenheimera. Vedli zcela zásadní diskuzi o záležitostech moderní fyziky i o jejich nedávném pobytu v Charkově. Když Placzek vylíčil poměry stalinských represí v Sovětském svazu, uznal Oppenheimer, že jadernou bombu musí mít jako první Američané.

Těsně před druhou světovou válkou Placzek přesídlil do USA, kde nejdříve pracoval na Cornell University v Ithace. V roce 1943 už ale v kanadském Montrealu vedl skupinu teoretických fyziků, kteří pracovali na válečném jaderném programu známém dnes pod jménem Manhattan. V květnu 1945 byl povolán přímo do centra projektu v americkém Los Alamos, kde ho Oppenheimer jmenoval šéfem teoretického oddělení, klíčového pro dokončení prototypu atomové bomby. Tak se stal pravděpodobně jediným Čechoslovákem, který se 16. července 1945 zúčastnil u Alamogorga v Novém Mexiku prvního pokusného výbuchu jaderné bomby.

 

Smrt opředená tajemstvím

Po skončení druhé světové války zůstal Placzek v Los Alamos a převzal vedení teoretické skupiny. Potýkal se však s vysokým krevním tlakem a trpěl občasnou maniodepresivitou, proto se už v roce 1946 vrátil do Montrealu, kde přednášel na univerzitě a pracoval ve výzkumné laboratoři Electric Company v Schenectady. Později se stal členem slavného Institute for Advanced Study v Princetonu. V roce 1953 přednášel v Miláně a Římě a o dva roky později získal Guggenheimovo stipendium pro roční působení na univerzitě tamtéž.

V té době se ale výrazně zhoršoval jeho zdravotní stav. Na podzim 1955 navštívil s manželkou Švýcarsko a v pátek 7. října odešel z hotelu, aniž by Else řekl kam.

Spekuluje se, že Georg Placzek v říjnu 1955 spáchal sebevraždu. Byl těžce nemocný, trpěl rozchodem s některými přáteli, nesl tíhu válečné tragédie rodiny a také morálního dilematu z podílu na vývoji jaderné bomby. Přesné detaily se ale nejspíš nikdy nedozvíme, protože oficiální zpráva vydaná jeho rodinou uvádí, že Georg Placzek zemřel 9. října 1955 po dlouhé nemoci na srdeční příhodu v jedné z curyšských nemocnic. Někde poblíž je i pochován. Přesnější informace ale nemáme.

Ať už byly okolnosti Placzkovy smrti jakékoliv, odešel tehdy jeden z nejvýznamnějších světových fyziků všech dob a jeden z největších vědců, jaké kdy české země měly.

Město Brno Placzka připomnělo v roce 2005 sympoziem a odhalením sochy na místě jeho rodného domu, na náměstí Svobody 3. Jeho jméno si můžete připomenout třeba na skvělé snídani i v Café Placzek, jehož majiteli jsou právě Placzkovi příbuzní.