Vědec a ředitel Pavel Plevka: Na CEITEC MU chceme lákat ty nejlepší talenty

Do vedení CEITEC MU se Pavel Plevka dostal už v roce 2023, kdy dočasně převzal funkci ředitele po Jiřím Nantlovi. Zhruba od poloviny roku 2024 se stal plnohodnotným ředitelem této významné vědecké instituce a zároveň vede výzkumnou skupinu, která se věnuje tématu strukturní virologie.

S jakou vizí jste vstupoval na pozici ředitele CEITEC MU?
Naše vize je velmi jednoduchá: chceme produkovat co nejkvalitnější výzkum, a tím přispívat k excelenci Masarykovy univerzity a její mezinárodní viditelnosti. Proto je zásadní nalákat co nejlepší talenty. Potom samozřejmě potřebujeme finanční zdroje a prostory na výzkum.

Budování komunity ve výzkumu

Jakým způsobem pracujete na CEITECu s lidmi?
V první řadě je důležité, aby se tady lidem dobře pracovalo. Proto jsem zavedl několik aktivit, které pomáhají budovat na CEITECu komunitu.

Jedna z nich je Leaders Lunch, což jsou pravidelné čtvrteční obědy, kde se potkávají vedoucí výzkumných skupin, sdílených laboratoří a administrativy. Vedle oběda je náplní vždy jedna vědecká prezentace plánovaného vědeckého projektu. To pomáhá nastavit spolupráce a vedoucí skupiny nebo sdílené laboratoře na projekt získají zpětnou vazbu.

Juniornější pracovníci se pak potkávají na Sip of Science. Tam se představuje formou vědeckého TED talku výzkum jedné skupiny a následuje neformální část s občerstvením a diskuzí.

Co jsou další důvody, proč se lidem na CEITECu dobře pracuje?
Pracujeme na budování vedoucích kompetencí a férového pracovního prostředí. Jedním z nástrojů jsou pravidelné evaluační pohovory pro vědecké pracovníky, které každý vědecký pracovník absolvuje jednou ročně se svým vedoucím. Rozhovor není primárně zaměřený na vědecké projekty, ale na to, jak se danému zaměstnanci pracuje, jak interaguje s kolegy, jestli mu něco nechybí, jaké jsou jeho kariérní plány a jestli se rozvíjí tak, jak by potřeboval.

Paralelně k tomu máme také rozhovory vedoucích skupin se mnou jako s ředitelem. Díky nim získávám důležitou zpětnou vazbu a přehled o tom, co se na CEITECu děje.

Kde jste se k těmto aktivitám inspiroval?
Pravidelná setkávání jsem zažil jako PhD student ve Švédsku i jako postdok v Americe. Na CEITECu tento formát chyběl, proto mi přišlo důležité jej zavést. Evaluační rozhovory jsem zažil při svém působení ve Švédsku, ale iniciativa k zavedení této aktivity vyšla zejména od naší administrativy, od kolegyň z HR. Myslím, že rozhovory jsou vnímané dobře, dokonce se nám za tento přístup podařilo získat ocenění Evropské komise HR Award (HR Excellence in Research Award, pozn. redakce).

Jak lákáte nové vědce?
Výzkumnou instituci definuje intelektuální síla. Osobnosti, zejména vedoucí výzkumných skupin, jsou zde zásadní. Proto vědcům dáváme volnost v tom, čemu se budou věnovat. Nový vedoucí si přináší své výzkumné téma a od nás dostane podporu na prvních pět až sedm let, aby mohl svoji skupinu nastartovat.

Vedle dobrých podmínek se snažíme nabídnout i adekvátní vybavení. Silná stránka CEITECu jsou sdílené laboratoře se špičkovým vybavením a know-how. O vybavení se starají kolegové, kteří s přístroji umí pracovat a zpracovávat z nich data. Díky špičkovému vybavení a skvělé technické podpoře mají vědci prostor pro samostatnou vědeckou práci.
 

Jasná pravidla odměňování vědeckých skupin

Je pro vás financování palčivé téma?
Se současnou mezinárodní geopolitickou situací je otázka, jestli můžeme v Česku očekávat významný nárůst financování vědy. I tak bychom v České republice mohli určitě zapracovat na způsobu financování, respektive na poměru institucionálního a projektového financování. 

CEITEC je poměrně extrémní případ, kdy máme asi jen dvacet procent institucionálního financování. Projektové financování je vždy nějak termínované, a tím pádem hrozí, že po skončení projektu vědci odejdou jinam. Je to i velká stresová zátěž pro vedoucí výzkumných skupin, kteří pro udržení stability svého týmu potřebují mít neustále nějaké běžící projekty. Navíc projektové financování vyžaduje obrovské administrativní úsilí nejen od nás, ale i od hodnotitelů, takže tím spousta lidí tráví hodně času.

My se snažíme minimalizovat dopad nestability externího financování na naše vědce. Naším sílem je vybudovat stabilní a předvídatelný rozpočet, který kombinuje veřejné prostředky, mezinárodní granty i soukromé dary. Podařilo se nám nastavit pravidla pro udělování odměn a zjednodušili jsme financování vědeckých skupin. Skupiny dostávají od CEITECu centrální podporu v podobě ročního rozpočtu, který se aktualizuje jednou za čtyři nebo pět let podle hodnocení skupiny. Pracovníci ve skupině tak ví, že budou mít stabilní financování po celou dobu a podařilo se nám tím snížit fluktuace vědeckých pracovníků.

Hledáte i nové způsoby financování?
Pro CEITEC je důležitá diverzifikace zdrojů, takže chceme využívat i nové možnosti. V reakci na geopolitické dění se budeme specializovat také na obranný výzkum, který bude na CEITECu novinkou. Také chceme rozvíjet i možnost aktivního dárcovství přes plánovaný nadační fond Masarykovy univerzity. Potenciální dárci tak budou moct podpořit třeba PhD školu i konkrétní projekty.

Vědec i manažer

Měl jste vždy ambice vést vědeckou instituci?
Uvažování o manažerské pozici přišlo v době, kdy jsme se s manželkou dohodli, že se vrátíme do České republiky. Se zkušenostmi získaných ve Švédsku a Spojených státech jsem si říkal, že bych mohl pomoci formovat prostředí v České republice. Dlouho jsem si nebyl jistý, jestli bude příležitost tuhle ambici naplnit.

Ale naskytla se. Jak jste zatím ve funkci spokojený?
Jsem spokojený, ale je to spousta výzev a je to více práce, než jsem si myslel.

Stále se věnujete i výzkumu. Jak zvládáte skloubit vědu s manažerskou činnosti?
V každé z těchto rolí bych byl schopný vyplnit víc než jednu pracovní dobu, takže si striktně dělím čas. Kreativní vědeckou činnost si nechávám na ráno a schůzky a administrativní povinnosti na odpoledne. Musím prioritizovat a nenechat se strhnout okolnostmi.

Navrhl jste na CEITECu hodně změn, které se týkají spokojenosti zaměstnanců. Baví vás práce s lidmi?
Jasně, jinak bych to nedělal. Ono už stát se vedoucím skupiny znamená, že se většina času změní na práci s lidmi. Spousta aspektů mojí práce není ani vědecky specifických, vlastně řešíme jen mezilidské situace.

Co vás teď na vaší práci nejvíce těší?
Když se na to podívám z pohledu ředitele CEITECu, tak mám obrovskou radost z vědeckých výsledků. Také jsem rád, když se podaří získat nový projekt a zkrátka z každého úspěchu, který souvisí s naší činností. Rád také vidím, že administrativa dobře funguje a že podporuje vědce.

Co se týká mé výzkumné skupiny, tak jsem prostě rád, že máme možnost zkoumat viry. Metody strukturní biologie mě pořád naplňují a přijde mi velmi zajímavé, co můžeme zjistit.

Vědec se nesmí nechat jednoduše odradit

Co byste nakonec poradil mladým vědcům, co by měli mít, aby byli dobrým vědcem?
Velkou zvědavost a schopnost formulovat hypotézy, které jsou testovatelné. A pak je velmi důležitá ochota podstupovat intelektuální riziko – to znamená nebát se a jít s kůží na trh. Ať už jde o odvahu požádat o granty, následně sepsat publikace a poslat je ven, nebo se vyrovnat s následnou kritikou vědecké komunity. Důležitý je ovšem také kontakt s laickou veřejností a schopnost výzkum srozumitelně vysvětlit. Výzkum není dokončen, dokud není komunikován. Není to tedy jen o výsledcích, ale také o tom, jak jsou prezentované.

Ve výzkumu je potřeba dělat věci, které nikdo jiný předtím nedělal. Takže vědec musí být vytrvalý a nesmí se nechat jednoduše odradit.