Karel Absolon: Znalec Moravského krasu i objevitel Věstonické venuše

Z dětských výprav k velkým objevům

Karel Absolon se narodil 16. června 1877 v Boskovicích. Když mu bylo pouhých pět let, zemřel jeho otec, lékař Vilibald Absolon. Karlovy výchovy se tehdy ujal jeho dědeček Jindřich Wankel – jeskynní badatel, označovaný za otce moravské prehistorie. 

Právě on v mladém Karlovi probudil zájem o přírodu a podzemní svět jeskyní. Společně vyráželi na průzkumné výpravy Moravského krasu a jejich dobrodružství se postupně proměnilo v hluboký vědecký zájem. Wankelovo jméno navíc Karlovi později otevíralo dveře k předním evropským učencům, i když významnou postavu speleologie a archeologie z něj učinilo zejména jeho vlastní nadšení, píle a energie.

Na cestě za vědou 

Karel Absolon studoval v Olomouci a Brně, kde v roce 1897 odmaturoval. Studium lehce zanedbával (dokonce jednou propadl), protože se vášnivě věnoval cyklistice. Maturoval až ve svých jednadvaceti letech, zato v cyklistice se stal juniorským mistrem Moravy. Nicméně aby kvůli svým sportovním úspěchům předešel problémům s učiteli, závodil pod pseudonymem.

Na vysokou školu se přesunul do Prahy, na tehdejší Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kde studoval geografii a zoologii – samostatná přírodovědecká fakulta tehdy ještě neexistovala. Už tehdy se intenzivně věnoval nejen zoologii jeskynní fauny, ale také fyzické geografii, geologii a paleoantropologii a studium zakončil disertační prací s názvem Problém podzemních toků krasové říčky Punkvy na Moravě. 

Ve třiceti letech se habilitoval jako soukromý docent fyzické geografie se zaměřením na zoogeografii. Zároveň nastoupil jako kustod zoologického a paleontologického oddělení Moravského zemského muzea, se kterým zůstalo jeho jméno neoddělitelně spjato dodnes. Právě tam vybudoval a vedl oddělení zaměřené na starší období čtvrtohor a působil zde až do začátku německé okupace.

Jeskynní badatel

Krajina Absolonova dětství, Moravský kras, se stal v průběhu vysokoškolských studií jeho hlavním výzkumným polem. Od studia jeskynního hmyzu brzy rozšířil svůj zájem i na krasové útvary a podzemní systémy.

Do roku 1908 se mu podařilo důkladně prozkoumat a zdokumentovat většinu jeskyní v severní části Moravského krasu a Rudické propadání. Výsledky svých průzkumů vydal asi v šesti knižních publikacích.

 
Absolon opakovaně sestupoval s přáteli na dno propasti Macocha a v mnoha známých jeskyních pronikl do dosud nepřístupných rozsáhlých prostor. V roce 1909 se jeho týmu podařilo prokopat do prvních krápníkových dómů Punkevních jeskyní a také do pokračování jeskyně Kateřinské. Tyto objevy zásadně proměnily mapu Moravského krasu.

Z hlubin země k pravěkým osídlení

Archeologii se Karel Absolon začal věnovat až od roku 1918. Rozhodujícím impulsem ke studiu paleolitu byl dopis od vídeňského profesora Josefa Bayera, který upozornil na úspěšné archeologické sondáže v dosud nezkoumané lokalitě Dolní Věstonice. Absolon si okamžitě uvědomil potenciál tohoto naleziště a také příležitost navázat na slavné objevy svých předků, tentokrát však na poli archeologie.

Následujících patnáct let pak zasvětil systematickému výzkumu paleolitických lokalit. Sháněl finanční prostředky na výzkum, organizoval zájezdy novinářů na výzkumná místa a výsledky popularizoval prostřednictvím přednášek, kongresů i článků – mimo jiné i v tehdy prestižním časopise The Illustrated London News.

 
Největšího věhlasu dosáhl díky objevu slavné Věstonické venuše, který jeho tým učinil v roce 1925 v Dolních Věstonicích. Věnoval se ale výzkumu i v dalších významných lokalitách, například v jeskyni Pekárna, Ondraticích nebo Předmostí.

Současně ale nikdy neopustil Moravský kras. I během archeologických výzkumů řídil práce na podzemní řece Punkvě za propastí Macocha. Zde sváděl náročný technický boj s hlubokými sifony – zatopenými úzkými useky jeskyně, které bylo nutné překonat pomocí čerpadel a strojní techniky. Výsledek byl ohromující: v roce 1933 se podzemní částí Punkvy projeli první návštěvníci na lodičkách.

Absolonovy výzkumy v Dolních Věstonicích skončily v roce 1938, kdy jižní Moravu obsadil Wehrmacht a přičlenil ji k Velkoněmecké říši. 

Anthropos – sen, který se za života nenaplnil

Karel Absolon snil o vybudování mezinárodního vědeckého ústavu pro výzkum pleistocenního člověka. Základy této vize položil v roce 1928, kdy na brněnském výstavišti uspořádal rozsáhlou výstavu Člověk a jeho rod, později známou jako Anthropos. Výstava vzbudila mimořádný ohlas a stala se zárodkem stejnojmenné instituce.

Přestože Absolon dokázal získat podporu osobností jako byl tehdejší český prezident T. G. Masaryk nebo podnikatel Tomáš Baťa, narážel opakovaně na nedostatek finančních prostředků k výstavbě plnohodnotného výzkumného institutu.

  Naděje na rozvoj navíc zhatila druhá světová válka, kdy nacisté převzali vedení muzea, expozici ve výstavním pavilonu upravili podle své ideologie a znemožnili seriózní vědeckou práci. Absolon byl navíc v roce 1938 penzionován, byla mu znemožněna veškerá vědecká činnost a zabavena část osobní knihovny i výzkumné dokumentace. Vědci se sbírky snažili ukrýt na zámku v Mikulově, většinu z nich však v roce 1945 zničil požár. Zachránit se podařilo jen některé umělecké předměty, mezi nimiž byla například věhlasná Věstonická venuše.

Po válce už Absolon neměl možnost navázat na svůj projekt ani obnovit předchozí výzkumy či vliv. K obnovení a rozšíření Anthroposu do podoby skutečného ústavu došlo až v 60. letech díky nové generaci odborníků. Dnes je Anthropos je nejvýznamnější institucí v Česku, která popularizuje a prezentuje poznatky o počátcích lidstva, evoluci člověka, pravěkém umění a životě v době kamenné.

Poválečná kariéra

Po válce žil Absolon v Brně, kde se věnoval mladé generaci speleologů a archeologů – mimo jiné Janu Jelínkovi a Karlu Valochovi, z nichž se později stali významní čeští archeologové. Zpět získal i svou osobní knihovnu, která je dnes uložena v památníku Karla Absolona Moravského zemského muzea.

 
Posledních patnáct let svého života věnoval Absolon dokončení rozsáhlých rukopisů o balkánské jeskynní fauně a krasových oblastech kolem řek Ombly a Timava. Současně připravoval světový atlas chvostoskoků – drobných bezobratlých živočichů, kteří ho fascinovali celý život – a rozšiřoval soubor rešerší Biospeleologica balcanica. Vracel se tak k tématům, které znal nejlépe a jimž se věnoval už na počátku své vědecké dráhy.

Každý z těchto rukopisů měl stovky stran a tisíce ilustrací. Bylo stále jasnější, že se mu tak objemná díla nepodaří v poválečných podmínkách vydat. Absolon byl navíc známý tím, že svá díla často nedokončil. Nikoliv z nedbalosti, ale protože odmítal kompromisy. Chtěl nabídnout vždy maximálně komplexní pohled a jakékoliv zjednodušení považoval za nepřijatelné.

Život vědce, který chtěl poznat zemi i člověka do hloubky

Karel Absolon zasvětil život objevování – od jeskyní Moravského krasu po paleolitická sídliště střední Evropy. Prozkoumal množství jeskyní, vytvořil podrobné mapy krasových oblastí a díky svému týmu objevil světoznámou Věstonickou venuši. Věnoval se nejen speleologii a archeologii, ale také zoologii, geologii a popularizaci vědy.

Byl energickým organizátorem, inspirativním učitelem a cílevědomým badatelem. Jeho vědecký záběr přesáhl hranice i generace. Zemřel 6. října 1960 v Brně, kde jeho památku dodnes připomíná vápencový náhrobek – stejně pevný a výrazný jako jeho celoživotní odkaz.