Erich Roučka: Aktivní vynálezce s inženýrským titulem i bez vysoké školy

Výjimečný talent

Erich Roučka se narodil 30. října 1888 ve Velkém Meziříčí v rodině stavitele jako páté ze šesti dětí. Funkční ampérmetr sestavil už v deseti letech, o čtyři roky později pak pícku na tavení mosazi. Jako sedmnáctiletý student německé státní průmyslové školy v Brně si sestrojil funkční ampérmetr.

Po absolutoriu školy v roce 1908 šel ihned na zkušenou do pražské společnosti Kolben a spol. a následně do berlínské firmy Siemens & Haske, což byl ve své době nejznámější výrobce měřící techniky. Tam se však Roučka dlouho nezdržel – už po třech měsících byl propuštěn kvůli „přílišné odborné zvědavosti“.

Podnikatelem ve dvaadvaceti

Po návratu domů v roce 1911 Roučka využil nabyté zkušenosti a založil firmu na výrobu elektrických měřících přístrojů. Jako sídlo si vybral Blansko, kde jeho starší bratr Jaromír působil jako úspěšný stavitel. S pomocí úvěru a sedmi mechaniků a hodinářů rozjel v suterénu rodinného domu provoz malé dílny.
 
A dařilo se mu. Dodával přístroje v krátkých dodacích lhůtách a dokonce byly spolehlivější než přístroje z věhlasných světových firem. Když rakousko-uherské válečné námořnictvo testovalo své lodě, ukázalo se, že německé přístroje nevydrží otřesy při střelbě. Ke slovu proto přišly výrobky Ericha Roučky a osvědčily se natolik, že se jeho firma stala stálým dodavatelem válečného námořnictva monarchie.

Roučka svůj sortiment neustále rozšiřoval. K měřičům, rozvaděčům a transformátorům přibyly některé elektrodynamické přístroje a značka ER se brzy stala známou po celém Rakousku-Uhersku.

Setkání s Edisonem

S koncem první světové války poklesla poptávka. S tím ale Roučka počítal a už od roku 1916 se připravoval na novou produkci. Tou měly být automatické regulátory parních kotlů.

V roce 1919 odjel na studijní cestu do Spojených států, kde navštívil desítky podniků. Dvakrát navštívil také laboratoř Thomase Alvy Edisona a se slavným vynálezcem dokonce konzultoval některé své nápady, včetně bezdrátového ovládání lodí, podmořských člunů a letadel. Edison jeho myšlenky ocenil, ale poznamenal, že Roučka předběhl dobu, protože jeho objevy nebyly tehdejší technikou realizovatelné.

Edison byl pro Roučku vzorem, ale jeho strojírnu a laboratoře hodnotil velmi kriticky. Do deníku si poznamenal, že elektrické instalace byly lajdácky provedeny, montér lezl mezi neuspořádanou spletí drátů jako opice a mnohé sloupy nízkého i vysokého napětí vypadaly, jako by měly každou chvíli spadnout.

Během svého rok a půl dlouhého pobytu v USA podal asi 200 nových patentových přihlášek a asi 10 000 patentů zakoupil. Hned po návratu ze zámoří začal své nápady realizovat. Představil první multimetry pro parní elektrárny a automatické regulátory parních kotlů. Roučkovými zařízeními byly ve 20. letech vybaveny téměř všechny československé tepelné elektrárny, což republice ušetřilo mnoho kvalitního uhlí.

Se svolením Karla Čapka začal pro tyto mechanismy používat značku E. R. Robot.

Dokonalé spalování

Po uspokojení poptávky československých elektráren se Roučka zaměřil na vývoj účinnějších kotlů pro ústřední vytápění. Ty dosavadní totiž nespalovaly dokonale, což vedlo k vyšší spotřebě paliva a velké produkci kouře. Bylo tedy nutné využívat zejména kvalitní uhlí a koks.

Roučkovy inovativní spalovací kotle však dokázaly palivo spálit beze zbytku, a tak téměř nekouřily a umožňovaly využívat levnější hnědé uhlí. Po instalaci jednoho z prvních kotlů nevycházel k údivu přítomných z komína domu žádný kouř. Pátralo se tedy, jestli kotel není tajně napojen na komín ve vedlejším domě, ale nic se nenašlo. Roučkovy kotle ústředního topení brzy začaly vytápět množství veřejných institucí i soukromých podniků po celé zemi.
 
Výrobní kapacity továrny v Blansku už přestávaly stačit, a tak v roce 1929 založil Roučka nový výrobní závod v Brně-Slatině. Jejím hlavním výrobním programem byly zpočátku právě kotle ústředního topení, později ale Roučka produkci rozšířil o slévárenské technologie z šedé litiny, jako byly teplovzdušné generátory, topeniště pro průmyslové pece nebo ventilátory. Brzy se ale Roučka začal zabývat dalším technickým oborem – slévárenstvím.

Během druhé světové války byla továrna nucena vyrábět součástky pro německou armádu, včetně krytů pro tanky a ponorky. 

Z vynálezce biochemikem: Výzkum rakoviny

Neustálé pracovní vypětí přineslo Roučkovi v jeho čtyřiceti letech vážné zdravotní problémy. S důkladností a originalitou sobě vlastní se pustil do jejich řešení – a přestože neměl lékařské vzdělání, stal se uznávaným odborníkem na výživu, gerontologii a léčbu rakoviny.

Brzy došel k závěru, že hlavní příčinou stárnutí a vzniku rakoviny je především chybná výživa. Studoval životní styl různých skupin obyvatelstva vyznačujících se dlouhověkostí a zaujal jej kašmírský kmen Huzů. Tito horští nosiči se živili převážně drceným obilím a těžkou prací, přesto jen málokdy onemocněli. Roučka proto testoval různé diety na sobě i na zvířatech, a nakonec došel k receptu proti rakovině: mírná podvýživa a strava bohatá na alkálie a vitamíny.

V roce 1934 otevřel v Brně sanatorium, kde se pacienti s rakovinou léčili pod dohledem lékaře Roučkovou metodou. O tři roky později své poznatky shrnul v knize a dokonce vyvinul lék Erbasit, který se vyráběl až do 50. let.
 
Výsledkem bylo uznání Roučky jako biochemika a badatele v oblasti rakoviny a získal povolení pracovat v laboratořích Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.

Roučku zajímaly i jiné medicínské problémy. V roce 1950 sestrojil a nechal si patentovat i funkční model srdce a krevního oběhu. Ten se však nedočkal oficiálního zájmu, a tak jej věnoval brněnské lékařské fakultě k výuce mediků. 

Stíny komunistické éry

Koncem války Roučkovu továrnu těžce poškodilo bombardování. Roučka ji už nechtěl dál vést, a tak ji pronajal Vítkovickým železárnám, aby měl více času pro vědeckou práci. Bádání se nadále věnoval ve vlastní pokusné dílně. V roce 1947 dokonce odmítl nabídku z USA se slovy: „Chci výsledky své práce zachovat své vlasti.“ Plánoval továrnu prodat a výtěžek investovat do výzkumného pracoviště. Než to však stačil uskutečnit, přišel rok 1948 a s ním i znárodnění.
 
Ze dne na den tak Rouška přišel o všechny příjmy. Byla mu vyměřena jen žalostně nízká penze a dlouho nemohl najít práci. Až v roce 1952 začal pracovat na brněnské pobočce Energetického ústavu, kde se věnoval automatizaci provozu parních kotlů. Kritizoval nekvalitní zahraniční zařízení a brzy přišel s několika vlastními vylepšeními. Když ale zjistil, že jeho nápady nebudou nikdy realizovány, rozhodl se roku 1959 emigrovat do Západního Německa. Emigraci podstoupil v pozoruhodném věku 71 let.

Po krátkém a nepříjemném pobytu v uprchlickém táboře mu jeho renomé pomohlo získat práci v elektrotechnické společnosti AEG v Heiligenhaus u Düsseldorfu. Zde strávil osm let, než se odstěhoval do Ezelsdorfu, kde se konečně mohl naplno věnovat své vášni – bádání.

Téměř tisícovka uznaných patentů

Během svého života Roučka vynalezl více než 850 zařízení, přičemž si více než 450 z nich nechal patentovat. Jeho inovace se týkaly rozmanitých oblastí, od automatizace parních kotlů a energetických systémů až po medicínské přístroje, včetně detektoru lží nebo funkčního modelu krevního oběhu, který předznamenával moderní mimotělní oběh krve. Ještě ve svých devadesáti letech vytvořil návrh schématu měřidla na identifikaci geopatogenních zón.

Roučka Zemřel v roce 1986 po krátké nemoci ve věku téměř 98 let. Jeho neobyčejně aktivní život zanechal výrazný odkaz.

Jeho továrna v Blansku existuje dodnes pod názvem Metra Blansko, a. s. Na Roučku tam nezapomněli – od roku 1994 mohou zaměstnanci získat Cenu Ericha Roučky za příkladné pracovní aktivity.